Predmluva / Dziedzictwo kulturowe jako klucz do tożsamości pogranicza polsko-czeskiego

Dublin Core

Tytuł

Predmluva / Dziedzictwo kulturowe jako klucz do tożsamości pogranicza polsko-czeskiego

Temat

dziedzictwo kulturowe

Opis

Dziedzictwo kulturowe jako klucz do tożsamości pogranicza polsko-czeskiego; pod red. Haliny Rusek,Agnieszki Pieńczak i Jacka Szczyrbowskiego s.10-14

Twórca

Rusek, Halina

Wydawca

Wydział Etnologii i Nauk o Edukacji Uniwersytetu Śląskiego w Cieszynie

Data

2010

Prawa

Licencja PIA

Relacja

oai:cyfrowaetnografia.pl:publication:5446

Format

application/pdf

Język

pol
ang.
cz.

Identyfikator

oai:cyfrowaetnografia.pl:5063

PDF Text

Text

Předmluva
Na obou stranách hranice - kulturní dědictví
a identita Těšínského Slezska

Když vyslovujeme „Těšínské Slezsko”, ne vždy mluvíme o stejné věci. Pro dějepisce má
tento název jiný význam než pro zeměpisce, ještě odlišně jej chápe sociolog, etnograf,
etnolog nebo antropolog. Co tedy znamená Těšínské Slezsko /polsky „Śląsk Cieszyński“/? Máme na mysli nezvykle krásný region, jak je všeobecně označováno těšínská
země? Tak krásný a lidem přívětivý kousek země, který před 1200 lety natolik uchvátil
tři polská knížata Leszka, Bolka a Cieszka, že se z důvodu svého setkání radostně
rozhodli založit město Cieszyn /česky „Těšín“/? A co znamená název Těšín? Spanilé
město kdysi nazývané Malou Vídní? To krásné Těšínské Slezsko a jeho hlavní město
Těšín jsou už minulostí, mýtem. Není jedno Těšínské Slezsko a jeden Těšín – a to už 90
let, protože tehdy byl region po dlouhých přích rozdělen mezi dva státy Polsko a Československo, které nebyly s podmínkami rozdělení spokojené. I když z pohledu zeměpisu a dějepisu můžeme mluvit o jednom Těšínském Slezsku nyní se rozkládajícím
na obou stranách polsko-české hranice, tak přece jenom kulturní ukazatelé nařizují,
abychom mluvili o dvou těšínských zemích, které určité vlastnosti spojují, ale mnohem více je toho dělí. Po rozdělení těšínské zemi se název Těšínské Slezsko dochoval
pouze pokud jde o polskou stranu regionu. Na české straně se mluví o českém Slezsku
nebo Těšínsku, avšak kousek této části Slezska zahrnující dva okresy obydlené velkými seskupeními Poláků, je nazýván hlavně v Polsku Záolším /polsky „Zaolzie“/.
Těšínská země vždy byla považována za „pohraničí”. Vždy se rozprostírala a i dnes
se rozprostírá na pomezí států, národů, kultur a náboženství, co se odráží v současném
charakteru země, který byl utvářen polskými, českými, německými, slovenskými, rakouskými a dokonce i maďarskými vlivy. V zeměpisném i společenském prostředí tohoto pohraničí dochází neustále ke kulturním střetům, pronikání kulturních hodnot
a vzorů z jedné skupiny do druhé, výměny způsobu života a také často k rivalitě mezi
těmito způsoby, hodnotami a vzory. V důsledku procesu směšování se kultur po mnoho staletí se na Těšínském Slezsku uformovala specifická kultura se synkretickými
vlastnostmi, která obsahuje různé prvky – kdysi byly „cizí“ a nyní jsou adoptované
do domácí kultury a jsou tedy „vlastní“. Stalo se tak i přes skutečnost, že polsko-česká
hranice táhnoucí se středem regionu byla vždy nepřístupnou hranicí – až do začátku 90tých let XX. století to byla hranice uzavřená, neprodyšná, což znamenalo, že
její překročení patřilo k vyjímečným situacím a vyžadovalo překonání četných překážek. Dlouhá léta izolace způsobily, že se dvě strany hranice – Poláci a Češi – od sebe

Předmluva

11

odvrátily a po několik desítek let nemohla být o jakékoliv spolupráci na česko-polském pohraničí vůbec řeč. Někdy se říká, že hranice nejenom dělí, ale také určitým
způsobem spojuje dva společenské a kulturní organismy. Avšak polsko-česká hranice
po několik desítek let pouze rozdělovala, její přísnost účinně vedla k přerušení dřívější
kulturní jednoty této části Slezska, jehož obyvatelé sice nyní zkoušejí – i když ještě
zatím dost nesměle a s určitým odstupem od sebe – vázat tyto potrhané nitě, ale musí
se smířit s faktem, že návrat k dřívější jednotnosti Těšínského Slezska není možný. Na
obou stranách hranice se vytvořily odlišné společnosti s různými systémy hodnot,
normami a způsoby života. Pouze v jazyku a těch životních oblastech, které odkazují
na tradici, je možno objevit dozvuky někdejší jednoty.
Stávající procesy probíhající na polsko-českém pohraničí a jejich dynamika jsou
závislé na mnoha různorodých faktorech z minulosti i přítomnosti. Jejich podrobná
klasifikace není možná, ale lze se pokusit určit podmíněnosti, které můžeme vzít v
potaz jako ty, které v největším rozsahu ovlivňují to, co se nyní odehrává na všech
etnických, národnostních a státních pohraničích, včetně polsko-českého pohraničí
na Těšínském Slezsku. Tyto podmíněnosti vyplývají jak ze situace, v jaké fungoval
v minulosti a funguje nyní tento region, tak i ze situace, v jaké se nachází současný
svět.
1. Obyvatelé Těšínského Slezska žijí v několika dimenzích pohraničí. Zaprvé bydlí
na pohraničí mezi dvěma státy a národy, takže v prostoru, ve kterém dochází
k pronikání kulturních vzorů, systémů hodnot, životních způsobů a stylů z jedné
strany hranice na druhou. Zadruhé, každý den žijí v oblasti náboženského pohraničí, které vyplňují vzory originální, hlavně katolicko-evangelické náboženské kultury. Na Těšínském Slezsku žije několik desítek tisíc luteránů – nejpočetnější společenství luteránů v Polsku. Pouze zde je možno najít vesnice, kde mezi
obyvateli převažuje většina osob protestantské víry v jejich četných obměnách.
2. Složitost vlivů tohoto druhu způsobuje, že totožnost obyvatelů pohraničí je taková, jako jejich kultura: složitá, nestejnorodá, sestavovaná z bohatého materiálu,
a navíc neustále obnovovaná v takovém rytmu, v jakém se mění a vyskytují nové
společensko – kulturní procesy na pohraničí.
Na pohraničích se vytváří druh člověka pohraničí se specifickým společenským povědomím a jednotkovou identitou. Sdílí kulturní život dvou nebo více společenství. Někdy mění národní příslušnost1.

Je to člověk jakoby vnitřně roztržený, který se často nedokáže rozhodnout mezi
různými způsoby života, který však v socializačním a výchovným procesu získává dovednosti svobodného pohybu ve dvou nebo více kulturách, vybírání si z nich různých
prvků pro konstruování své identity. Kulturní valence lidí pohraničí, čili jejich pocit
zvláštní blízkosti s národní kulturou a jednoduchost používání jejich obsahů a vzorů jak
v každodenním životě, tak i v situacích výjimečných2, se stává dvojitá a ani jejich národní identita není sourodá. Použijeme-li metaforu, takoví lidé vždy žijí na hranici, vždy se
pro někoho stávají jiní, často cizí a vystavení na odlišnost a cizost ostatních. Takže se objevil nějaký „nový“, bezpochyby „cizokrajností“ poznamenaný člověk obdařený novou
identitou – nesourodou, složitou, zformovanou dvěma stranami nějaké hranice.
1
2

A. Sadowski: Pogranicze polsko-białoruskie: tożsamość mieszkańców. Białystok 1995, s. 46.
A. Kłoskowska: Kultura. V: Encyklopedia socjologii. Warszawa 1999, s. 107.

Dziedzictwo kulturowe • Kulturní dědictví

12

3. Neustálé se mění společenská a kulturní souvislost, ve které se formuje národní
identita současných společenství, což se zejména projevuje v pohraničních oblastech, mnohdy multikulturních. Kdysi byla identita člověka závislá na příslušnosti k určité větší skupině a byla uzavřená v rámci příslušnosti k nějaké třídě
nebo národu. Dnes je tato identita uvolněná a multidimenzní, neboť se oslabila
síla ovlivňování dědictvím, tradicemi, naopak se posílil pohyb lidí, kteří se určitým způsobem uvolnili od poměrně homogenních společenství, ve kterých byly
kulturní vzory předávány z generace na generaci. Tradiční ukazatelé naznačující
kam směřujeme ztratily význam a současný svět nám poskytuje velice široký
výběr možností kým být, jak tvořit sebe sama a stavět svou identitu3.
4. Dochází k rychlým proměnám významu a funkce hranice. Tento proces se výrazně projevuje zejména v Evropě. Zde hranice – obzvlášť mezi státy, které jsou
součástí Evropské unie – výrazně ztrácejí svou přísnost, stávají se čím dál tím
více otevřené a tím pádem pořád méně nepropustné. Schengenská smlouva,
kterou podepsalo v roce 2007 také Polsko a několik jiných států včetně České
republiky, dává hranicím přímo symbolický charakter. Takový charakter přijala
také polsko-česká hranice. Už tři roky se stává jakoby neviditelná, což znamená,
že ji lze překročit aniž by si člověk uvědomil, že přechází z jedné strany na druhou. Zvláštním znakem Střední a Východní Evropy je vznik během posledních
let několika nových hranic, kolem kterých se vytvářejí nová pohraničí. V případě Polska se jedná o změny na východním pohraničí po rozpadu Sovětského
Svazu a na jižním pohraničí po rozpadu Československa. Zvýšil se počet center
působících na tyto oblasti, a co je s tím spojeno, paleta hodnot, kultur a vzorů
chování.
5. Na Těšínském Slezsku se zintenzivňují přeshraniční procesy. Přeshraničnost je
zde široce chápána jako veškerá mezinárodní komunikace mezi různými státy
a národy, ale také kulturami přes jejich hranice. V prostoru evropských pohraničí se objevovaly nové institucionální formy přeshraniční spolupráce ve formě euroregionů. Po několika letech fungování těchto euroregionů, které spoluutvářelo
Polsko je možno konstatovat, že dosáhly úspěchu – byly splněny základní cíle,
jaké si kladli zástupci lokálních a regionálních samospráv, především v rozsahu
vypracování společných postupů řešení problémů a překonávání méně rozvinutých oblastí a obtíží charakteristických pro periferní oblasti. Euroregiony organizují a podporují spolupráci nejenom na hospodářské, ekonomické úrovni,
ale také na úrovni společenské a kulturní. Pozorování života na pohraničích dovoluje vyvodit závěr, že euroregiony rozhodně zvýšily dynamický rozvoj těchto
oblastí a prolomily jejich periferní charakter. Na polsko-českém pohraničí působí pět euroregionů a jedním z nich je založený v roce 1998 Euroregion „Śląsk
Cieszyński–Tĕšínské Slezsko”, který zahrnuje 60 polských a českých obcí a jehož
sídla se nacházejí v Těšíně a Českém Těšíně. Polské a české kanceláře Euroregionu řídí fondy mikroprojektů, o které se mohou ucházet všechny příhraniční bezpříspěvkové organizace, které mají právní subjektivitu. Přeshraničnost
přítomná stále více na Těšínském Slezsku spočívá také v tom, že obyvatelé obou
stran hranice odvážněji vcházejí se svými obchody a potřebami na tu druhou
stranu hranice, zároveň reagují bezchybně a rychle na potřeby jejich obyvatelů.
3

A. Giddens: Sociologia. Warszawa 2004, s. 53.

Předmluva

13

Na druhé straně nejen nakupují, ale také hledají práci, zakládají firmy, pronajímají a dokonce i kupují byty, využívají služby atd. Toto je výsledkem několika
let trvání otevřené hranice, ale především členství obou států v Evropské unii
a vstupu v roce 2007 do Schenghenské zóny. Tak jako to určují základní pravidla
obsažená v úmluvách zakládajících Evropská společenství, dochází na polskočeské hranici k volnému pohybu osob, kapitálu i zboží. Existuje také volnost
poskytování služeb, což stále více využívají obyvatelé Polska a Česka, nejenom
z příhraničních regionů.
6. Mnoho badatelů spojuje současné, náhlé proměny příhraničních regionů s procesy obecně nazývanými „globalizačními“. Pokud se podíváme na kritéria globalizace, která jsou určovaná znalci této problematiky, najdeme potvrzení dané
závislosti. Ve společensko – kulturní oblasti globalizace se sebou přináší neustále
rostoucí pohyb lidí, kteří se svobodněji přenášejí z jednoho společenství do druhého a z jedné kultury do jiné. Identita jednotek a společenských skupin se stává
vzhledem k tomu plynulá a multidimenzní, poněvadž dochází k oslabení síly
ovlivňování společensko – kulturního dědictví a tradičního, mezigeneračního
odkazu kulturních vzorů chování. Hlavními hesly globalizace se staly: svoboda,
různorodost, pluralita, mnohovýznamnost, lokálnost, souhlas s multidimenzním
člověkem. Současně dochází k zesílení procesu globalizace, neboli vzájemného
pronikání toho, co je lokální a univerzální, chápané také jako proces ochrany
lokální kulturní či etnické identity.
V důsledku globalizačních procesů – podle tvrzení znalců této problematiky, v
multikulturních společenstvích, jako je třeba Těšínské Slezsko, se obzvláště výrazně
projevuje problematika identity jednotek a společenských skupin, které každý den
žijí v místě styku dvou nebo více kultur, v neustálém kontaktu s „odlišným“. Členové
multikulturních společenství neustále obcují s kulturou částečně odlišnou od jejich
vlastní, ve své identitě integrují – často nevědomky – vzory té druhé kultury, které pak
realizují v každodenním životě.
Současnost Těšínského Slezska jako regionu státního, národního a kulturního pohraničí formovaly vlivy z minulosti – originální kulturní dědictví této země. Právě to
může být klíčem k vytvoření obrazu, osobité mozaiky individuálních a hromadných,
veřejných identit této oblasti. Stojí proto za to najít odpovědi na otázky: jaké vlastní,
individuální portréty a obrazy své společnosti budují obyvatelé Těšínského Slezska
na obou stranách polsko-české hranice? Co znamená být těšínským Slezanem, jaké
vlastnosti a životní vzorce o tom rozhodují? Jakými postoji se charakterizují obyvatelé
těšínské země vůči minulosti svého regionu a jeho tradici? Jakým způsobem dochází
k rodinnému předávání regionálních tradic a jaké instituce se o toto předávání zajímají, obzvláště ve vztahu k mladé generaci?
Tyto otázky si položili badatelé ze Slezské univerzity, Katedry etnologie a vzdělávacích věd nacházející se v Těšíně a z organizace Kongres Poláků v České republice.
Rozhodli se společně vytvořit projekt Kulturní dědictví jako klíč k identitě obyvatel polsko-českého pohraničí na Těšínském Slezsku. U příležitosti 1200 let Těšína, který získal
akceptaci, a v souvislosti s tím finanční prostředky pro uskutečnění z Evropského
fondu regionálního rozvoje (EFRR) prostřednictvím Euroregionu „Śląsk Cieszyński
– Těšínské Slezsko“. Výsledkem těchto výzkumů je tento svazek – soubor zajímavých
příspěvků, které zahrnují různorodé oblasti života polsko-českého pohraničí a mají

14

Dziedzictwo kulturowe • Kulturní dědictví

svůj původ v různých oblastech vědy a které jsou spolehlivým základem pro poskytnutí odpovědí na problémové otázky.
Program rozborů vedených etnology, antropology, historiky, sociology, pedagogy,
politology a jazykovědci zahrnoval tuto problematiku:
- kulturní kapitál měst pohraničí,
- identita obyvatel Těšínského Slezska na obou stranách hranice, její projevy, podmíněnosti a proměny,
- současné reminiscence minulosti: konfliktů, sporů a antipatií,
- etnické stereotypy,
- náboženská diferenciace těšínské země jako specifický rys její multikulturnosti,
- mezikulturní vzdělávání na Těšínském Slezsku a jeho výhled do budoucna,
- kultura pohraničí. Tradice a lidové umění jako společné dědictví rozdělení
země.
Předáváme Čtenářům důležitou publikaci. Na jedné straně ukazuje všechny směry,
motivy a oblasti, v jakých těšínské vědecké prostředí spolu s partnery z jiných středisek v Polsku a České republice vede v poslední době výzkumy v rozsahu minulosti,
přítomnosti a procesů proměn polsko-českého pohraničí na Těšínském Slezsku. Na
straně druhé může být tato publikace zdrojem solidních vědomostí, podpořených
empirickými výzkumy, týkajících se různých oblastí života obyvatel hranicí rozděleného Těšínského Slezska, a také toho, co si oni samí myslí o sobě, o svých sousedech
z té druhé strany a jak si představují budoucnost své malé vlasti.
Halina Rusek

Cytat

Rusek, Halina, “Predmluva / Dziedzictwo kulturowe jako klucz do tożsamości pogranicza polsko-czeskiego,” Cyfrowa Etnografia, Dostęp 19 sierpnia 2022, https://cyfrowaetnografia.pl/items/show/5933.

Formaty wyjściowe